Zásluha MUDr. Pekárka st. a MUDr. Pekárka ml. o biorezonační metodu v ČR
Praha a biorezonance
Ačkoliv to může být pro nezasvěcené překvapivé, biorezonance, tedy diagnostická a terapeutická metoda, jež ovlivňuje a harmonizuje energetický stav organizmu, má v Praze téměř stejně dlouhou tradici jako v domácím Německu. Jejím českým průkopníkem se v osmdesátých letech stal onkolog MUDr. Miroslav Pekárek, který až do konce života dosahoval s celostním přístupem k pacientům mimořádných úspěchů. Vycházel přitom z jednoduchého předpokladu. Celek není jen prostým součtem jednotlivých prvků.
Jeho životní dráha ilustruje, jakými cestami je v České republice formován vztah laické i odborné veřejnosti k celostní medicíně, biorezonanci nevyjímaje. Čím větších úspěchů dosahoval, tím častěji narážel na uměle vytvářené překážky, a musel vyvracet různé polopravdy a lži, které lze z řady míst slýchat i dnes. Podle těchto názorů je všechno, co není oficiálně schváleno špatné, nebezpečné,neúčinné, nebo jde rovnou o šarlatánství či promyšlený podvod. Ať je to hypnóza (ačkoliv je součástí léčby na psychiatrii), chiropraxe, akupunktura nebo homeopatie.
Biorezonance jako součást celostního přístupu k pacientovi
Přestože v celé ČR zařazuje biorezonanci do léčebných postupů s úspěchem stále více lékařů, nemá u nás celostní (holistická) medicína zdaleka takovou popularitu a důvěru jako v zahraničí. Málokterý z našich onkologů poradí svým pacientům reflexní terapii, akupunkturu, očistu střev nebo fytoterapii. Tím samozřejmě nejsou možnosti podpory klasické léčby zdaleka vyčerpány.
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je nekonvenční (tradiční, alternativní) forma medicíny soubor znalostí, dovedností a praktik založených na teoriích, vírách a zkušenostech pocházejících z jiných kultur a používaných pro udržení zdraví, pro prevenci, diagnózu, zlepšení nebo léčení tělesných a duševních nemocí. Tento způsob léčby využívá až 80% obyvatel Číny jako součást primární zdravotní péče, ve Francii 49 – 75% obyvatel alespoň jednou v životě, v Belgii 31%.
Definice WHO se bezezbytku vztahuje i na biorezonanci. Její teoretické principy jsou navíc plně v souladu s názory některých kvantových fyziků zabývajících se podstatou existence hmoty. Celostní medicína přistupuje ke zdravotnímu problému odlišným způsobem, než klasická „západní“. Snaží se najít a řešit příčiny onemocnění, které mohou být rozprostřeny na mnoha místech celého organizmu, psychiku nevyjímaje. Na rozdíl od západního lékařství tedy neodstraňuje „pouze“ příznaky nemoci, a netlačí pacienta do závislosti na lécích, které mohou škodit vedlejšími účinky, a tím se stát zdrojem dalších zdravotních potíží.
Například v Německu je alternativní medicína lékaři chápána zcela jinak než u nás, mnozí z nich se jí aktivně věnují. Lékaři mohou získat oficiální dodatečnou specializaci „doktor přírodních terapií“ (v němčině Zusatzbezeichnung Arzt für Naturheilverfahren) a některé alternativní metody dokonce hradí zdravotní pojišťovny. Od roku 1977, kdy byla v Německé společnosti Brügemann GmbH zahájena výroba první generace biorezonančních přístrojů BICOM, se metoda rozšířila na všechny kontinenty. Uznávána je dokonce i v Číně, kde byla publikována řada studií potvrzujících poznatky evropských lékařů.
Ve Švýcarsku je běžné, že mají vedle sebe ordinace lékaři a lidé vzdělaní v přírodním léčení, vzájemně si pomáhají a mají společný cíl – uzdravení nemocných. Švýcarskými léčiteli byl už v roce 1983 založen Švýcarský svaz pro přírodní léčení. Členové vykonávají zkoušku osobnosti a zkoušku z přírodního léčitelství.
V Československu biorezonance rozhodně není žádnou módní evropskou záležitostí. Kdyby MUDr. Miroslav Pekárek († 2007) žil, mohl by hodiny vyprávět, jak vzdálená je zahraniční praxe od tuzemské reality. Protože se tyto léčebné postupy nevejdou do přežívajících škatulek socialistického zdravotnictví, čelil na sklonku života urputným snahám o diskreditaci. Tehdejší prezident České lékařské komory Dr. Rath mu dokonce pozastavil členství v České lékařské komoře, a podal na něj trestní oznámení.
MUDr. Pekátek vystudovaný lékař – onkolog se k biorezonanci dostal oklikou a souhrou různých okolností. Ani nejmodernější diagnostické metody té doby nebyly schopny zjistit spolehlivě začínající růst nádoru. Jeden milion nádorových buněk má v průměru velikost kolem 1 mm, a o útvaru této velikosti již hovoříme jako o pokročilém nádoru. Ale takový nádor již v těle určitou dobu bují, a ještě delší dobu se utvářely podmínky pro jeho vznik. Z tohoto důvodu vypracoval MUDr. Pekárek metodiku preventivních vyšetření populace. Ta byla aplikována u velkých pražských zaměstnavatelů, jakými byli např. tehdejší Československý státní film na Barrandově, nebo Motorlet. Pozitivní výsledky jeho aktivit se řízením osudu donesly také k německému profesoru Burghardtu Heimovi, který působil na akademii věd v Heidelbergu, a byl světově uznávanou vědeckou kapacitou v oblasti teoretické fyziky a fyzikálních polí. Ten nabídl MUDr. Pekárkovi užší spolupráci, ale pouze za předpokladu, že se nejprve stane zaměstnancem Československé akademie věd. Na oplátku mu slíbil poskytnutí nejnovějších přístrojů pro diagnostiku i léčení. MUDr. Pekárek tedy po 30 letech praxe opustil primariát na pražském Smíchově, a přesto, že nikdy nebyl komunistou, byl přijat do ČSAV. Ihned poté dostal od profesora Heima slíbené přístroje.
Biorezonance v prostředí reálného socialismu
Lékaři začali přístroj využívat také k testování dovedností alternativních léčitelů. Testem postupně prošlo celkem cca 60 léčitelů, a tak MUDr. Pekárek přirozeným způsobem navázal kontakty s léčitelskou komunitou. S ohledem na povzbudivě dobré výsledky cítili léčitelé sami potřebu bližší spolupráce jak s odbornou lékařskou veřejností, tak mezi sebou. Snahy o založení profesního sdružení, které by se věnovalo alternativním metodám diagnózy a léčení, jaké existuje třeba ve Švýcarsku, ale ztroskotaly, a dodnes troskotají na odporu Ministerstva zdravotnictví ČR. Z tohoto důvodu jsou aktivity léčitelů nekoordinované, a o to snadněji se různým lobistům a zájmovým skupinám daří jejich činnost diskreditova.
Přítomnost a budoucnost biorezonance v ČR
Vývoj po roce 1989 nebyl pro biorezonanci u nás o mnoho příznivější, než v dobách socializmu. Oficiální medicína se k ní (stejně jako k dalším postupům celostní medicíny) staví vesměs odmítavě, a podobně jako akupunktura nebo homeopatie je trnem v oku řadě odborníků. Můžeme si jen klást otázku, co je v pozadí tak nesmířlivého postoje. Zda je to jen strach z nového a neznámého, nebo jde o důvody čistě ekonomické. Zásluha MUDr. Pekárka ml., vystudovaného lékaře – gastroenterologa, který odborně školí zájemce o biorezonanční metodu z řad lékařů, terapeutů, homeopatů, stomatologů i veterinářů, je neutuchající. V současné době desítky center a klinik s biorezonančními přístroji poskytují úlevu pacientům se zdravotními problémy, které se klasickými západními lékařskými postupy nedaří léčit.
V mnoha evropských zemích už dlouho lékaři a přírodní terapeuté i léčitelé úspěšně spolupracují. Jejich metody se vzájemně doplňují a podporují s jediným společným cílem – uzdravení nemocného. Hlavním principem je přimět organizmus uzdravit se vlastními silami, tak, jak to kdysi zdůrazňoval Hippokrates: „Chorobu je potřebné vyléčit přirozenou cestou, vlastní silou člověka. Lékaři tomu jen pomáhají.“
Přesto, že je dnes technika a poznání přírody na velmi vysoké úrovni, bohužel, dnešní medicína v ČR dává přednost lékům chemického původu před přírodními. Ale i přes nesporný pokrok farmakologie na řadu onemocnění účinné léky buďto vůbec neexistují (alergie, lupénka, atopický ekzém, EB viry, chlamydie…), působí jen krátkodobě (antibiotika, antivirotika…), jsou vysoce návykové (léky na spaní, proti bolesti, úzkostem…), případně mají rozsáhlé vedlejší účinky, které mohou organizmus těžce poškodit (kortikosteroidy, cytostatika…).
V současné době nic nasvědčuje tomu, že by se oficiální vnímání biorezonance a celostní medicíny v ČR, mohlo alespoň vzdáleně začít přibližovat standardům, které jsou běžné v rozvinutém světě. I přes to se počet pracovišť, kde můžete na biorezonanci narazit, každoročně zvyšuje, a počet lékařů, schopných provést v rámci léčby pacientům i biorezonanční terapii, pozvolna stoupá.
Možná i proto nakonec zformulovala Česká lékařská komora šalamounské stanovisko, že „postoj k léčitelům (nelékařům) by neměl být a priori zamítavý. Pokud léčitel spolupracuje s lékařem, mohou jeho rady nebo prostředky přírodní medicíny přispět ke zlepšení celkové kondice a kvality života nemocného“.